Raná historie kanalizace a instalatérství

Fungující kanalizační systém je nezbytnou podmínkou zdravé a fungující civilizace. V okamžiku, kdy člověk začal budovat větší osídlení, musel řešit jak pravidelné dodávky pitné vody, tak odvod nejrůznějšího odpadu. Proto se již ve starověkých říších objevily první pokusy o fungující kanalizační (nebo aspoň zavlažovací) systém.

První trvalé studny kope pravěký člověk v mladší době kamenné, vodu přepravuje pomocí nádob. Velikost pravěkého osídlení v dané oblasti je přímo závislá na snadné dostupnosti velkého množství vody.

Egypťané ve starověkém Egyptě konstruují první jednoduché kanalizační systémy. Nešlo jen o čistě praktické účely spojené s pitnou vodou, popř. hygienou. Voda měla nezastupitelnou úlohu také v egyptských náboženských rituálech.

Král Babylónské říše Chammurapi rozkázal 1760 př.n.l vybudovat a udržovat zavlažovací systém realizovaný prostřednictvím na sebe navazujících kanálů. Ten, kdo se o svůj kanál nestaral a způsobil tak lokální ucpání, byl vystaven riziku pokuty.

Mínojský palác v Knóssu roku 1700 př.n.l disponoval čtyřmi na sobě nezávislými potrubními systémy, které ústily do centrální kamenné kanalizace.

V Římě jsou roku 800 př.n.l. vybudovány promyšlené stoky pojmenované Cloaca maxima, tedy Velká stoka. Jde o jeden z prvních skutečně komplexních kanalizačních systému v historii. Části Velké stoky fungují v Římě dodnes.

Asyrský král Sinacherib nechal roku 705 př.n.l. zbudovat přibližně 16km dlouhý zavlažovací systém s několika úseky, které zahrnovaly např. osmnáct pitných pramenů svedených z hor, dvě přehrady a soustavu stok.

V roce 312 př.n.l. jsou v Římě postaveny první akvadukty sloužící mimo jiné k zásobování lázní vodou. Ve čtvrtém století přen naším letopočtem má Řím celkem jedenáct veřejných lázní, 1352 veřejných fontán a nádrží a dokonce 856 soukromých koupelen.

V roce 1596 sir John Harington vynalézá splachovací záchod. Nepříliš úspěšný anglický básník a příbuzný anglické královny Alžběty I. se tak do historie zapsal pravděpodobně zcela jinak, než původně zamýšlel. Jeho vynález však královna ocenila a dokonce si splachovací záchod podle Haringtonova vzoru nechala zřídit také.

V roce 1775 si jiný angličan, Alexander Cumming, nechává patentovat přímého předchůdce dnešního splachovacího záchodu. O tři roky později, v roce 1778, si Joseph Bramah nechává patentovat vylepšenou dvouventilovou verzi Cummingova vynálezu.

Bostonský Tremont Hotel se v roce 1829 stává prvním hotelem s vnitřní kanalizací. Celkem je vybaven  osmi splachovacími záchody dle návrhu Isaiaha Rogerse. Roku 1848 Anglie schvaluje Public Health Act, výnos zaměřený na zlepšení hygienických podmínek měst, který specifikuje uložení zdroje pitné vody a kanalizačního potrubí v rámci jednoho systému.

Američan Joseph Gayetty v roce 1857 vynalézá první toaletní papír pojmenovaný Gayettyův léčivý papír. Vlhčené ubrousky s vůní aloe ale příliš velký úspěch neměly. Vznik toaletního papíru tak, jak jej známe dnes, se datuje do roku 1891, kdy si srolovaný jemný papír nechal patentovat americký podnikatel Seth Wheeler.

V druhé polovině 19. století došlo k rozvoji veřejných záchodů popularizovaných anglickým instalatérem a kanalizačním technikem jménem Georg Jennings. Roku 1870 přichází angličan Thomas Twyford s revoluční jednodílnou keramickou záchodovou mísou v podobě, v jaké jí známe dnes.

Pro zvyšování vaší spokojenosti využívá náš web soubory cookies, které slouží k měření funkčnosti, poskytování služeb a k provozu reklamy. Používáním webu souhlasíte s využíváním cookies. OK